PHOTOGRAPHY & ART              DIARYnebo-li takto dopadá furiosa...              ARCHIV

Leden 2011

Outstanding...

29. ledna 2011 v 22:19 | furiosa |  Diary.
Drazí, uvědomuju si, že jsem Vás zanechala osamocené, já vím, já vím. Jednoduše jsem toho měla trochu víc na to, abych sem mohla napsat jeden z těch svých divných článků. (Ale i tak je zbožňuju.) Hodně se toho změnilo a hodně se toho událo - a poněvadž bych ráda co nejdřívě ulehla na lóže a vyspala se na zítřek - i když netuším proč -, sepíšu Vám to v bodech. (Pobavený smích.)


Šťastné dny konečně tady - nedělejte si velké iluze.

29. ledna 2011 v 21:35 | furiosa |  Diary.
Nazdárek, lidi.
Vážně si myslím, že teď jsem naprosto vyrovnaný člověk, opravdu. Proč? Talentovky mám za sebou - bustu, židli a zátiší jsem zvládla na jedničku, test též, jen jsem se trochu zasekla na pohovoru s exotem, který mi doporučil, abych se naučila větší výřečnosti. (Věřili byste tomu? Já jsem výřečná, ale před cizími lidmi mi to moc nejde a taky jsem měla horečku!) Teď už vlastně jen očekávám, až se konečně dozvím, jakou výši stipendia dostanu a věřte nebo ne - budu přijata na střední školu! Ha.

Snůška vskutku divných dnů a nechápavých lidí.

29. ledna 2011 v 21:30 | furiosa |  Diary.
Víte, poslední dobou je všechno okolo nějaké bláznivé - všechno to bláznoství okolo Vánoc a tak. Nesnáším Vánoce a s politováním jsem zjistila, že stále nemám nakoupené dárky, jelikož prostě nemám peníze. (Ďábelský smích.) A trochu se mi vymyká logice, když si představím, že bych měla mamku prosit o peníze, když by z toho pak stejně dostala dárek. Toť je má největší starost a obávám se, že si zahraju na Sherlocka Holmese (ten byl vlastně ten kladnej, ne?) nebo možná na Blackwooda (jo, to by šlo) a jednoduše vykradu s mojí pistolkou na veverky nějakou banku. (Ubohé.)

Nechutně otravný úvodní článek

29. ledna 2011 v 21:27 | furiosa |  Diary.
Zdravím Vás.
Víte, nerada praktikuju takové ty úvodní proslovy či články, možná také proto, že mají za úkol vytvořit na čtenáře co největší dojem. Já si sice nekladu příliš velké naděje, že by někdo dokázal pochopit spletilost mých myšlenkových pochodů, ale jednoduše jsem nedokázala neoxidovat na nějakém osamoceném místečku ve spárech nekonečné internetové sítě. Baví mne sledovat a číst nechápavé vyjadřování mého okolí na mé šílené nápady a názory.